Slovo "Bible" pochází z řeckého "Biblos", tj. knihy. Zpracování "BOŽSKÉ KNIHOVNY", jak se v některých obdobích nazývala, probíhalo asi 1 600 let. Bible se skládá ze dvou částí: STARÉHO a NOVÉHO ZÁKONA, což jsou názvy, které se používají od konce 2. století po Kristu a znamenají "ODKAZ" či "ZÁKON", tedy smlouvu mezi Bohem a jeho lidem.
STARÝ ZÁKON je odrazem náboženské paměti lidu Izraele. Odhalení a zjevení, která Hospodin učinil svým vyvoleným, se po dlouhou dobu předávala ústně z generace na generaci, až byla nakonec zachycena písemně.
NOVÝ ZÁKON líčí příchod Mesiáše a dílo Ježíše Krista od počátku až po jeho smrt a vzkříšení. Apoštolové a učedníci to zachytili písemně, čímž vznikla "EVANGELIA".
"SKUTKY SVATÝCH APOŠTOLŮ", sepsané lékařem svatým Lukášem, pak líčí počátky křesťanského hnutí až po Pavla, který původně byl horlivým zastáncem doktrín písem a farizeů a ze kterého se z milosti Boží stal jeden z nejvěrnějších Ježíšových následovníků.
Španělská verze, ze které vycházela verze česká, byla upravena podle Bible vydané Vatikánem a podle katolické univerzity - Navarra University. Pro českou verzi posloužily texty Bible kralické.