Jiří Mádl jako hodný čert nešika, Jiřina Bohdalová jako jeho čertovská babička. Rozbalte si novou štědrovečerní pohádku s čerty, láskou nebeskou, očima z ryzího zlata a hlavně s náručí plnou humoru a milým vánočním pohlazením.
Láska rohatá je pohádkovou prvotinou Karla Žaluda. Jeho styl je zemitý, jazykově občas neotesaný, ale určitě neotřelý a často i překvapivě přesný. To se ve stejné míře týká i způsobu vyprávění.
Autor přivádí v pohádce na scénu tak trochu podivnou společnost: je tu neschopný čert Záprtek, dva zlodějíčci, kteří se za čerty nejdřív vydávají a nakonec se jimi i stanou, čertovská babička Elvíra, která, ačkoli vládne nejedním kouzlem, se stává čím dát tím víc člověkem, jeden superbyrokratický pekelný inspektor, poctivá dívenka Anička a její už méně poctivá kamarádka Markéta, nenasytná majitelka zlatnictví a další. A na tomto základě se rozehrává příběh o životních hodnotách a o jejich hierarchii, ale také o lidské hlouposti a samozřejmě i o lásce. Je to pohádka, která stojí důsledně na straně zdravého rozumu a moudrosti.
V jedné zapadlé a také už řádně rozpadlé brdské hospodě, kde odpradávna sídlili čerti, se usadí dva vykutálení podvodníci, Berta a Vitouš. Spolu s nimi tu tráví čas i čert snad té nejnižší kategorie, čertovský učeň a kuchaříček a hlavně outsider Záprtek. Když hospodu navštíví pekelná inspekce, Berta s Vitoušem se vydávají za čerty. Ovšem čerti to nejsou, a tak váženou pekelnou institucí důrazně požadovaný úpis ani nemají, ani ho nedokážou sehnat. Pošlou pro něj tedy nešťastného Záprtka. Smůla je, že také Záprtek nevyniká žádnou z pekelných dovedností a s úkolem si neumí poradit.
Právě v tom čase v Jílovém jistá velice bohatá milostpaní, která miluje zlato nade vše, a proto zaměstnává dokonce svého osobního zlatníka, zatouží po zlatých očích. Ty ovšem zlatnický mistr vyrobit nedokáže, pro oči ze zlata musí jít služebná Anička. Tak trochu za trest, protože jí milostpaní neprávem podezřívá z krádeže. Aničce nic jiného nezbývá, a tak jde. Kde ale se dají najít oči ze zlata, to nikdo neví. Snad jedině v pekle by mohli něco tušit... Zoufalá Anička se ocitá před pekelnou branou. Naštěstí se tu setkává se stejně zoufalým a nešťastným čertem Záprtkem. Jak už to v životě bývá, když se dva, kterým osud zatím nepřál, potkají, nejspíš v sobě najdou zalíbení. A stejné je to i s Aničkou a Záprtkem.