Po snímku Něco z Alenky a dalších pěti krátkých filmech je Lekce Faust teprve druhým Švankmajerovým celovečerním filmem, jejž navíc s debutem pojí inspirace literární, přesněji narativní klasikou. Znovu by nás tak mohlo napadnout, že se jedná o zúčtování posledních tvůrčích let. (A třeba by nám v tom dal někdo i zapravdu.) Jak se píše v oficiálních anotacích, svého Fausta stylizuje Švankmajer jako obyčejného člověka, který je náhodou, z jakési lakonické setrvačnosti vtažen do dějů dalece přesahujících jeho dosavadní každodenní obzor a nutících jej (prvně?) zaujmout postoje vůči základním otázkám bytí. A Mefi sto je drzým, groteskním i hrozivým – pimprletem. (Kombinace animace a hrané akce je tedy významně doplněna prací s vedenou loutkou, autorovým „domácím“ oborem.)