DVD Válka v Pacifiku VII. díl (pošetka)

Zrychlení útoku

Po úspěšném obsazení Tarawy a Makinu se Spojené státy rozhodly urychlit útok proti Japonsku tak, aby nedošlo k velkému časovému zpoždění vůči operacím v Evropě. Současně nechtěly poskytnout Japonsku čas k posilování jeho severněji položených základen, zejména na Filipínách, které byly významným postupným cílem na cestě do Japonska. Logickým cílem dalšího postupu, dalších „žabích skoků“ se tedy musely stát Marshallovy ostrovy. Z možných několika cílů byly vybrány atoly Kwajalein, kde byla významná japonská letiště jednak na samotném atolu, jednak na ostrově Roi-Namur, jež po obsazení měla sloužit Spojeným státům a atol Majuro, jež nebyl Japonci vůbec bráněn, ale v jehož laguně se nacházelo ideální kotviště. Operace byla nazvána Flintlock – Křesadlový zámek. Dalším cílem, více na severozápad, se měl stát atol Eniwetok, opět ideální chráněné kotviště s letištěm, pod kódovým názvem operace Catchpole – Dráb. Aby nedošlo k vysokým ztrátám jako na ostrově Betio na Tarawě, byly posíleny jednotky obojživelných traktorů a řada vyloďovacích plavidel byla vyzbrojena těžkými kulomety, které poskytovaly přistávajícím jednotkám krycí palbu poté, co zbraně na doprovodných válečných plavidel již nemohly na pobřeží z bezpečnostních důvodů střílet. Samozřejmou součástí předinvazních operací byla neutralizace leteckých sil císařství, která se v případě operace Flintlock podařila stoprocentně. Letecké útoky z Tarawy a přilehlých letišť a z letadlových lodí admirála Mitschera japonské letectvo na Marshallových ostrovech vymazaly – ze stopadesáti bojových letounů před operací, nezbyl Japoncům ani jeden jediný. Útok na Kwajalein začal vyloděním na Roi-Namur 31. ledna. Celý atol byl obsazen 4. února a další dva dny trvaly vyčišťovací operace. Japonské síly zde přišly o téměř 8000 můžů, Američanů padlo 372. Úspěšná byla i operace na Eniwetoku. 17. února začala dělostřelecká příprava, 18. byly vyloděny jednotky na ostrůvku Engebi, 19. na samotném Eniwetoku a 22. byla operace ukončena obsazením ostrůvku Parry.

Obsazením těchto atolů se Spojenci dostali na pouhých 1000 mil k japonským základnám na Mariánských ostrovech a to již byla vzdálenost, umožňující masové letecké útoky na japonská postavení.

Bismarckovo souostroví – odrazový můstek k útoku na Filipíny

Bismarckovo soustroví tvoří dva hlavní ostrovy Birara a Tombara a řada menších ostrůvků. Birara je známá jako Nová Británie a za válku o Tichomoří na něm byla největší a nejvýznamnější japonská základna umístěná v Rabaulu (Kokopo), hlavním městě souostroví. Vojenská zařízení byla i na ostrově Nové Irsko (Tombara). Americké velení bylo názoru, že je třeba obsadit Novou Británii, jako součást operace Cartwheel-Kolo od vozu, ale co se týká Rabaulu, bude rozumné pouze neutralizovat jeho obranu a ochromit jeho schopnosti být základnou pro japonské útoky, než riskovat tisíce životů vojáků při jeho dobývání. Rabaul byl totiž skutečnou pevností protkanou podzemními bunkry a chodbami, chráněný proti útoku z moře i z pevniny jednak přírodními překážkami, jednak pevnými betonovými stavbami. Americké jednotky se vylodily na západním konci ostrova, na mysu Gloucester, 26. prosince 1943. Podmínky zde byly hrozné, zejména v důsledku velké vlhkosti. Vše, co nebylo před vhkem dokonale chráněno, okamžitě rezivělo, či zplesnivělo. Boje trvaly až do 23. února, kdy se zbytky japonské posádky stáhly do Rabaulu. Nová Británie se nikdy nestala důležitou americkou základnou, i letiště obsazené v polovině ledna sloužilo jen k zásobování zdejší americké posádky, ale Rabaul byl neutralizován a důležité vodní cesty – Vitiazova a Dampierova úžina mezi Novou Británií a Novou Guineou byly nadále bezpečné pro spojeneckou lodní dopravu.

Rabaul byl ponechán v izolaci až do 21. srpna 1945, kdy se vzdal. Téměř 100 000 japonských vojáků, mohutné námořní síly a letectvo v něm soustředěné již do bojů nezasáhly.